Od 1. do 12. srpna se na palubu Žluté ponorky hrnuly děti, které do Třebíče uprchly se svými maminkami před ruskými hordami. Skautští vedoucí připravili celkem čtyři „příměšťáky“, na kterých dali dětem z východu poznat, zač je skautingu loket
Vždy jeden vedoucí, jedna tlumočnice, dva kormidelníci či kormidelnice a 15 až 17 děti od 6 do 17 let hledali společnou cestu do lesa, na vodu, na hrady a zámky, ale hlavně ke svým srdcím či duším. Jak kdo chcete. Věřte, že to nebylo vždy lehké, že jsme si někdy lezli na nervy, že jsme si někdy přes veškerou snahu úplně nerozuměli. Jiný kraj, jiný mrav. Výchova probíhá na Ukrajině trošku jinak než unás a jazyková bariéra a cizí prostředí chce hodně sil a trpělivosti. A to zase na obou stranách.
Jak nám děti i maminky řekly, podobné tábory na Ukrajině neznají. V tomhle jsme zase volnější a divočejší my. Putování volnou krajinou, jízda na kánoích či pramicích či návštěva zámku nebo zříceniny hradu, to jsou opravdu věci nevídané a exotické. A skautské výchovné metody? Neříkej jdi, ale pojď! Toť opravu běh na delší trať, než je týden či dva.
Ale vše se nakonec podařilo, vše si nakonec sedlo. A to tak, že když se vedoucí se „svými“ dětmi potká na ulici, není to jen vlažné ahoj, ale nadšené AHÓÓÓJ. Slyšíte ten rozdíl? A ruky podání a někdy i objetí.
A v září se chystá nová invaze. Tentokrát ukrajinských dětí na palubu Žluté ponorky. Ale tahle invaze je vítaná. Tak uvidíme, jak ji zvládneme. Jak praví naši katoličtí bratři: „Pomáhej nám Pánbůh!“
Více fotek najdete v galerii: https://photos.app.goo.gl/SQ6LpyQkx6p2i7qT9